Máte rádi hádanky? Jedna na vás čeká na konci …
Jednou, když jsem byla menší, ale ne zas tak moc, prostě v době, kdy mě tak trochu už začínaly zajímat takové ty věci o sexu a početí, pamatuji si, jak jsem se maminky ptala na to, jak vlastně vznikne to miminko.
Maminka mi tehdy tak hezky a romanticky vyprávěla:
Kačenko, to máš tak. Když se dva lidi mají moc rádi, pak touží i po něčem víc, než je jen něžné pohlazení nebo objetí. Chtějí svoji lásku zpečetit, a to se stane tak, že se spolu milují. Jejich těla splynou v jedno a oni pocítí neuvěřitelné pocity. A pokud je ten správný čas, ve chvíli, když žena a muž zažívají svůj vrchol, tu největší rozkoš, v té chvíli ženino připravené vajíčko láká k sobě jako magnet mužovy spermie a úplně je do sebe nasává. A zázrak početí miminka je dokonán.”
Znělo to tak hezky, tak pohádkově, že jsem si často představovala a snila o tom, jaké to jednou bude, až s někým, s kým se budeme mít moc rádi, necháme splynout naše těla a moje připravené vajíčko bude v ten správný čas lákat k sobě ty kluky bičíkatý.
Jenže…jak to tak v životě bývá, osud ty kartičky zamíchal trošku jinak, než jsem čekala a moje romantické představy o zplození našich dětí se rozplynuly právě ve chvíli, když nám pak doktor sdělil tu ledovou šokující zprávu – „nemůžete přirozeně počít dítě“.
Ta zpráva byla tak šokující a tak nečekaná. Nějaký čas jsem z toho zůstala až tak v šoku, že jsem ani nebyla schopná zkoumat, co nás vlastně tedy čeká, když to přirozeně nejde…Byla jsem jako paralyzovaná a slepě jsem poslouchala a dělala, to co mi doktor řekl.
Dnes už jsem o kus dál. Proběhlo několik cyklů umělého oplodnění, spadli jsme několikrát na dno, museli zase vstát, naučili se a pochopili některé věci a souvislosti…a došla jsem k závěru.
Možná byly moje představy o početí jiné. Možná jsem na začátku, když jsem se to dozvěděla, byla zklamaná a smutná z té nečekané reality…ale přišla jsem na to, že není důvod, proč být smutná, proč se trápit nad tím, že něco se nestalo tak, jak jsem si přála. Takových věcí, které se staly jinak, než jsem si přála, už bylo spousty a ještě bude, to jsem si jistá…navíc…
To nejdůležitější pro mě je, že početí naší dcerky bylo z lásky.
A i když možná byl ten příchod na svět chladný a neosobní, tak si jsem jistá, že hned, jak se naše Anička dostala ke mně do bříška, už jí bylo hezky a cítila se v bezpečí. Cítila, že ji milujeme od prvního okamžiku, že se na ní těšíme a že je tam, kde má a chce být.
„Zkumavka“ není diagnóza.
Nepoznáte na první pohled, kdo z ní vzešel a kdo ne. Nekouká to nikomu z očí. Nemá to jako ceduli na zádech. Zkumavka je prostě jen trochu jiný způsob početí. A jsem si jistá, že naprosto a maximálně vykompenzovaný obrovskou láskou a štěstím ze splněného snu.
Takže, moji milí, schválně, uhodnete, kdo je zkumavka a kdo ne?
Chci vás podpořit a namotivovat, nebuďte smutní, že vás čeká cesta umělého oplodnění, nebo jste ji již absolvovali, radujte se, stejně jako já, že umělé oplodnění je také cesta, která vám splní váš sen!
S nadšením pomáhám budoucím rodičům „zkumavek“ na cestě za vytouženým miminkem. Nabízím nelékařský pohled ženy, která si sama touto náročnou cestou umělého oplodnění prošla a hodně se naučila. Díky svým zkušenostem nyní ukazuji ostatním, jak tuto cestu co nejlépe zvládnout a radím, jak snahu lékařu podpořit i vlastní iniciativou.
Jsem autorkou e-booku Umělé oplodnění aneb 7 zásad, jak celý proces co nejlépe zvládnout, Klidná mysl ve 3 krocích a 4 klíčové otázky k umělému oplodnění.