Po umělém oplodnění budu mít osmerčata!

aneb 12 mýtů o neplodnosti a umělém oplodnění

Fact Myth Signpost Means Correct Or Incorrect Information

Neplodnost nebo umělé oplodnění, to je nový fenomén dnešní doby. To, že někdo má problém s otěhotněním, by se dalo dnes považovat za tak normální, jako třeba že trpí skoliózou nebo vysokým tlakem. Bohužel. Otázkou je, proč tomu tak je, ale o tom dnes psát nechci. Ráda bych se zaměřila na jinou věc.

Chtěla bych se dnes podívat  na různé mýty, pověry a „ jedna bába povídala“ řeči o neplodnosti a umělém oplodnění.

O neplodnosti a umělém oplodnění toho bylo již napsáno hodně. Sesbírala jsem pár takových pověr a budu moc ráda, pokud i vy mi napíšete nějaké, které jste slyšeli, někde četli a které jsem tu nezmínila…je to totiž zajímavé…co říkáte?

Takže jdeme na to?

Mýtus č. 1: Neplodnost se týká jen žen.

Pamatuju si nějaký historický film, kde pan král vinil svoji ženu, že mu nedala syna a děti vůbec. Nakonec ji dal uvěznit a popravit…hm, hezká představa, až mi z ní mrazí. Ještě že dnes žijeme v době, v jaké žijeme a v České republice… 🙂

Kdysi možná mohl muž toto ženě tvrdit, nicméně v dnešní době se již ví, že to není až tak pravda.  Přišlo se totiž na to, že příčiny neplodnosti bývají jak na straně ženy, tak na straně muže. Dle statistik se uvádí, že v cca 30 – 40% je problém na straně ženy, ve 20 – 30% na straně muže, v 15 – 30% se jedná o kombinaci problémů obou partnerů a u cca 5% není důvod znám.

Jsem ráda, že se dnes ví, jak to doopravdy je.

Mýtus č. 2: Neplodnost není nemoc.

V dnešní době téměř každý 6. pár bojuje s neplodností, což dělá cca 15% populace v reprodukčním věku. Definice neplodnosti jsou různě napsané a různě zní, ale v zásadě se za neplodný považuje ten pár, kde žena při nechráněném pravidelném styku neotěhotní do 1 roku. U žen nad 35 let již po 6 měsících nechráněného pohlavního styku. A jako nemoc byla neplodnost již oficiálně uznána Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Jako nemoc se i léčí na specializovaných pracovištích. Jako nemoc vám umožňuje jet do lázní zaměřených na neplodnost.

Je to prostě nemoc jako každá jiná a patří k dnešní době, k vyspělým zemím, kde žijeme. A tak ji musíme i přijmout.

Mýtus č. 3: Neplodnost je vždy léčitelná.

Od narození prvního dítěte ze zkumavky v roce 1978 obor asistované reprodukce ušel opravdu neuvěřitelný kus cesty. A pomohl spoustě lidem k jejich vytouženému miminku. Neustále se vyvíjí nové metody, postupy, léky, které spolu se správnou diagnostikou dokáží v současné době pomoci téměř každému páru. Například před 10 lety ještě neexistoval genetický screening oplodněných embryjek, takže například my bychom se asi v té době nedozvěděli, s jakým soupeřem to vlastně máme čest a stále bychom prožívali muka opakovaných potratů…

Dnes už se dokáží věci, na kterými někdy musí rozum stát…Přesto i přes veškerou péči a úroveň reprodukční medicíny se některé páry biologicky vlastního dítěte nikdy nedočkají. I když kdo ví, možná za pár let to už bude zase jinak.

 Mýtus č. 4: Neexistuje pravidlo kdy jít k lékaři.

Častokrát slýchávám od svých známých, kteří se snaží o miminko, jakými moudrými radami jsou zásobováni… Něco jako „ Tak na to nemysli, raději se pořádně snažte a ono to přijde“ nebo „Vždyť jste mladí, máte čas, a zas tak dlouho na tom nepracujete“. Nebo naopak „ Radši běžte k doktorovi, když to nejde, co když jste neplodní?“ Kdy tedy začít situaci řešit? Čekat nějakou dobu nebo nečekat?

Zásada a zkušenost říká, že pokud máte minimálně 1 rok nechráněný pohlavní styk a stále nic, může to být znamení, že něco není v pořádku. MŮŽE A NEMUSÍ.

To, jestli půjdete k lékaři nebo budete věřit, že se to brzy povede, je jen a jen vaše rozhodnutí a je to správné rozhodnutí, protože vy to tak cítíte. Nám se vyplatilo jít k lékaři hned, možná jsem někde v kostech cítila, že to nebude jednoduchý boj….

Někteří lékaři doporučují se nechat vyšetřit preventivně, buď před tím, než se začnete snažit o miminko nebo v průběhu. Já osobně si myslím, že dojít si na preventivní vyšetření hned, je vcelku dobrý nápad, obzvlášť pokud jste v mládí trpěli na nějaké záněty, gynekologické problémy nebo jste měli nějaký úraz… Dozvíte se, jak na tom s plodností jste a podle výsledku uvidíte a rozhodnete se, co dál. A pokud by lékař přeci jen něco našel, ušetříte si tím dlouhé roky čekání a opakovaných zklamání. Ale je to na každém a každý to má jinak.

 Mýtus č. 5: Věk při umělém oplodnění nehraje roli.

Možná si někdo řekne…No, vždyť jdu na umělé oplodnění….tak to mi přeci pomůžou, ne? Je jedno, že mi bude 40. No, ono to zase až tak není pravda…

Každá žena se narodí se všemi vajíčky, které má k dispozici pro reprodukci na celý život, žádná nová vajíčka ani folikuly již nevznikají.  A každá žena má tuto rezervu jinou a nedá se nijak změnit/navýšit. Může se tedy zdát, že i mladá žena v tzv. ideálním věku (uvádí se, že nejvíce plodná je žena mezi 19 – 22 lety) může zažívat předčasnou menopauzu a naopak žena například ve věku 35 let bude mít svoji ovariální zásobu stále dostatečnou. Dle statistiky se totiž neplodnost objevuje až u 7 % lidí mladších 20 let.

Nicméně, obecně platí to, že s věkem se počet vajíček snižuje, k tomu se ještě zhoršuje jejich kvalita. Takže stejně tak jako je stáří matky důležité pro přirozené početí dítěte, je to úplně stejné i při léčbě neplodnosti. Pro představu při metodě umělého oplodnění s použitím vlastních vajíček má třicetiletá žena dvojnásobnou šanci otěhotnět než čtyřicetiletá. U starších žen se tato možnost blíží téměř k nule.

Mýtus č. 6: Pokud se vyhnete stresu a přestanete myslet jen na dítě, otěhotníte.

Stres nevyvolává neplodnost, ale neplodnost vyvolá stres. To, že se snažíte a doufáte, že brzy uvidíte na testu ty dvě krásné čárky, to, jak se vás okolí neustále vyptává, kdy už, …to dokáže s psychikou pěkně zahýbat…a není to až tak jednoduché se řídit radou „nesmíš na to tak myslet, hoď se do pohody a uvidíš, že to přijde„. A jak víme, stres dokáže pěkně zapůsobit i na naše zdraví, natož otěhotnění…

Nicméně dle jednoho rozsáhlého výzkumu bylo prokázáno, že po psychickém zklidnění otěhotnělo jen cca 5 % žen. To dokazuje, že neplodnost má ve většině případů jinou příčinu, nestačí se jen hodit do klidu.

 Mýtus č. 7: Neplodnosti se nedá předejít prevencí.

Každý jsme jedinečný, a tak se nedá úplně jednoznačně shrnout, co je důvodem neplodnosti. U žen to může být hormonální nerovnováha v těle, kdy žena například nepravidelně menstruuje nebo vůbec neovuluje, může mít problémy s průchodností vejcovodů, tvarem a postavením dělohy nebo má vrozenou nízkou ovariální zásobu. U muže se může jednat například o nekvalitní sperma nebo neprůchodné cesty spermií.

Vznik těchto problémů je často dán geneticky nebo například proděláním nějakých infekcí nebo úrazů.

Obecně se ale připisuje problém s neplodností zejména tomu, že dnes ženy a muži odkládají mateřství na pozdější dobu, tomu, že žijeme zrychlený život plný stresu, nezdravého životního stylu, s málem pohybu,…

Tomu, aby ženy měly kvalitní vajíčka, muži zdravé spermie se ale dá pomoct. Zdravým životním stylem, vhodnou vyváženou stravou,  pohybem a cvičením,..a také tím, že pokud to je možné, žijeme v harmonickém vztahu a víme, že s tím partnerem chceme někdy založit rodinu, tak to nebudeme odkládat…nevyplatí se to…

Pokud se na rodinu cítíte ještě „příliš mladí“, nevíte, kdy budete chtít mít děti nebo jaký bude váš život, co se stane, v současné době je možné využít možnosti  tzv. Social freezing – preventivní zmražení pohlavních buněk. Jde o to, že pokud plánujete početí potomka na pozdější dobu a chcete mít jistotu, že budete moct založit vlastní rodinu, můžete si nechat zmrazit svoje pohlavní buňky – vajíčka/ spermie a až to bude třeba, použít je.

Mýtus č. 8: Léčba neplodnosti je zdlouhavá a bolestivá.

Při zmínění léčby neplodnosti si řada lidí představí nekonečná vyšetření, kontroly, bolestivé zákroky, bojí se toho, že budou muset rovnou podstoupit mimotělní oplodnění (IVF).

Ono to ale až tak pravda není. Ano, před podstoupením léčby musíte dojít na krev, jít na kontrolní ultrazvuk, manžel dodat svůj genetický materiál k vyšetření, ale není to žádná hrůza, dá se vše v pohodě zvládnout a nešílet z obrovského množství návštěv a testů. A co se týče léčby samotné, záleží, jaké řešení vám lékař navrhne. Více než 40 procentům párů dokáží totiž lékaři pomoct mnohem jednodušším způsobem, než je mimotělní oplodnění (IVF).

U některých žen například často stačí tabletky, které upraví hormonální hladinu v těle, a to dokáže odhalit jednorázový odběr krve. Tato léčba často zabírá rychle, v některých případech hned první měsíc.

Také například IUI = zavedení předem připravené a upravené spermie přes děložní hrdlo do dělohy  tenkým plastovým katétrem –  je metoda velmi jednoduchá a zcela nebolestivá. Pokud má tedy žena průchodný alespoň jeden vejcovod, může tato metoda velmi rychle pomoct. Uvádí se, že až polovina párů uspěje použitím této metody do jednoho roku.

A když musíte absolvovat IVF, i to netrvá déle než 2 měsíce. Jediné, co je možná nepříjemné, je injekční aplikace léků, ale co by člověk nevytrpěl pro svoje vytoužené miminko? 🙂

Mýtus č. 9: Při hrazeném cyklu již nemusím nic víc platit.

Při mimotělním oplodnění (IVF) má každý nárok na úhradu pojišťovny nejvíce 4x za život, pokud bylo ženě vloženo v prvních dvou cyklech pouze jedno embryo. Jinak pojišťovna hradí 3 cykly. Je ale velmi důležité si předem zjistit, jestli dané Centrum asistované reprodukce (CAR) má vůbec smlouvu s vaší pojišťovnou a jaké jsou případné doplatky za další služby, hormonální stimulaci, atd. Každé CAR má ceny za další služby postavené trochu jinak, rovněž hormonální přípravky jsou různě drahé, proto i v pojišťovnou hrazeném cyklu budete doplácet cca 15 – 30 tisíc korun. Tak abyste nebyli překvapeni, až vám předloží účtenku. Ani  pojišťovnou hrazený cyklus není zcela zdarma.

 Mýtus č. 10: Máte-li už dítě, neplodnost se vás netýká.

Rozhodli jste se, že je čas založit rodinu, pár měsíců se tomu intenzivně i neintenzivně věnovali a miminko bylo tu. Nádhera! Prostě paráda otěhotnět tak, jak si asi většina z nás přeje – přirozeně –  a ještě k tomu bez problémů. No a pak nastal čas a vy jste se rozhodli pro druhé děťátko. A ouvej, najednou to nejde. Na testu stále nic, miminko nikde. Jak to, když to první šlo tak hladce?

Věřte nebo ne, ale cca 11 % párů, které už mají jedno dítě, se potýká s problémem otěhotnění nebo donošení druhého dítěte. A čím to je? Důvodůmůže být spousty. Jedním může být například to, že čas postoupil, přibylo pár roků a začíná se projevovat to, že vajíček je méně, jsou méně kvalitní. Proto buď nedojde k jejich oplodnění, nebo když dojde, objevují se častěji genetické vady a dochází k potratům. Nebo mohla nastat nějaká hormonální nerovnováha v těle, dojít ke změně zdravotního stavu…nebo první děťátko jste ani nečekali, že tak brzy přijde a na druh se strašně těšíte, myslíte na to, jste zklamaní, že nepřichází a jsme v tom začarovaném kruhu….S problémem s otěhotněním se může setkat opravdu téměř každý.

Mýtus č. 11: Za nemožnost otěhotnět může „špatná“ sexuální praktika.

Možná jste někdy slyšeli takové ty“ babské řeči“ v hospůdce u pátečního pivka na chlapské sešlosti“ To musíš na to jít tak a tak a bude to v pohodě“ nebo “ A jakou polohu používáš? Znáš tohle a tamto? Zkus to, my to tak děláme a máme tři děti, zaručeně ti to zabere„. Ne, opravdu za neplodností není výběr sexuální praktiky. Neplodnost není sexuální dysfunkce, neexistuje žádná špatná ani správná praktika, jak otěhotnět.

Mýtus č. 12: Po IVF porodíte osmerčata.

Když jsem byla malá, pamatuju si jeden film. Ani nevím, jak se jmenoval a zapomněla jsem i celý jeho příběh, ale jediné, co mi utkvělo v hlavě, byla scéna, kdy žena s mužem jeli do nemocnice, ona plakala a říkala, že je nedá. Nedá ani jedno svoje miminko, kterých u ní v bříšku bylo asi 6. Nevím už přesně.

Když se začalo s reprodukční medicínou, vše bylo v plenkách. Chyběla pořádná diagnostika, testovaly se léky, zkoušely metody, jak. Nebylo tedy výjimkou, že se do dělohy ženy zavádělo i několik embryí najednou, často 5 i 6 i více.  Důvodem takto vysokého počtu byla snaha o to, aby se zvýšila šance na otěhotnění a aspoň jedno ze zavedených embryí se chytilo. No a někdy se „poštěstilo“ a uchytila se všechna.

Od narození prvního dítěte ze zkumavky ušel ale obor asistované reprodukce obrovský kus cesty. Zpřesnila se diagnostika, zdokonalily léky a jejich účinnost, vyzkoušely a zavedly se nové metody oplodnění, kultivace, testování nebo zavádění embryí do dělohy. Dnešní medicína a metody mají opravdu vysokou úspěšnost a tak již není potřeba zavádět najednou tolik embryí. V dnešní době se přistupuje spíše k přenosu jednoho, maximálně 2 embryí. Osmerčata se po IVF nikdy nenarodila. Po IVF porodí naprostá většina žen jen jedno dítě (78 %), dvojčata 21 % žen, trojčata 0,8 % žen a zcela vzácně čtyřčata.

Zapomněla jsem na něco? Znáte vy ještě nějaký další mýtus, pověru, kterou jsem tady nezmínila?

Pokud ano, budu ráda, když mi napíšete a společně tento zajímavý seznam doplníme.

Děkuji 🙂

S nadšením pomáhám budoucím rodičům „zkumavek“ na cestě za vytouženým miminkem. Nabízím nelékařský pohled ženy, která si sama touto náročnou cestou umělého oplodnění prošla a hodně se naučila. Díky svým zkušenostem nyní ukazuji ostatním, jak tuto cestu co nejlépe zvládnout a radím, jak snahu lékařu podpořit i vlastní iniciativou.

Můj příběh si přečtěte zde>>

Jsem autorkou e-booku Umělé oplodnění aneb 7 zásad, jak celý proces co nejlépe zvládnout, Klidná mysl ve 3 krocích a 4 klíčové otázky k umělému oplodnění.