Muži můj, děkuji!

laska

Venku je nádherný letní den, 30 stupňů, prostě paráda a přesto se najdou tací, co si stěžují, že je moc vedro, slunce peče, prostě na padnutí.

Venku sněží, poletují nádherné vločky různých tvarů, celá zem se zabaluje do bílé pannenské barvy, a přesto se najdou lidé, co si stěžují, že kéž aby bylo zase léto, ta zima je otravná, musí se oblíkat, jsou zmrzlí…

Mají zajímavou práci ve fajn firmě, plat chodí, jak má, dovolená 5 týdnů, stravenky, třeba i ten příspěvek na penzijní a přesto jsou nespokojení s tím, že v jiné firmě mají ještě příspěvek na životní a sport…

Prostě i když se máme dobře, máme tak nějak v povaze si stěžovat. Přesvědčujeme se, že jinde by to mohlo být lepší. A přitom

často zapomínáme, že ano, jinde by to mohlo být lepší, ale vždycky i horší.

No a se vztahy je to stejné. Někdy jsem až zaskočená, když poslouchám kamarádky, známé, sousedky,…, jak vypráví o svých partnerech a mužích, se kterými žijí, mají rodinu, a kritizují je, nadávají na ně – „neuklízí si po sobě věci, neuvaří, nosí sice peníze, ale je dlouho v práci….“ upřímně – taky si občas lehce postěžuju – ale vlastně musím říct, že to jsou fakt prkotiny. Protože v podstatě jim ty vztahy fungují, nic zásadního se neřeší, mají se hezky, nic jim nechybí, mají doma normálního chlapa. Otázka je, co by bylo, kdyby…

Co by bylo kdyby opravdu přišla nějaká těžká životní chvíle, složitá situace? Co by se stalo s jejich vztahem? Taková životní zkouška dokáže pořádně prověřit. Některé vztahy to ještě více stmelí, jiné se ale rozpadnou.

rukavruce

No a situace jako nemožnost otěhotnět přirozenou cestou, patří dle mého názoru  taky k jedné dost složité životní zkoušce.

Mám známé, co se k umělému oplodnění ani nedostali, protože muž si nechtěl připustit, že by chyba mohla být na jeho straně.

Mám známé, kteří sice umělé oplodnění absolvovali, ale jejich vztah se stejně poté rozpadl, protože to vypětí během celého procesu bylo na ně moc.

Mám známé, kteří si procházeli touto těžkou životní zkoušku, protože žena měla zdravotní problémy a její muž mezitím udělal dítě jiné. A zůstal s ní.

A proto:

  • Já si nestěžuji.
  • V životě přijímám vše, co mi posílá do cesty. A bylo toho i dost, co mi dalo pořádně zabrat…
  • Vážím si každého dne a raduji se z maličkostí.
  • A také si uvědomuji, že mám obrovské štěstí, protože mám svýho chlapa. A i když to moje štěstí má i své mouchy, kdo je nemá  :), vím, že je to muž do nepohody. Prošel si toho se mnou v životě dost, včetně několika pokusů o umělé oplodnění a proto chci říct toto:

Muži můj, děkuji!

Děkuji ti za to, že jsi právě Ty mým mužem!

Děkuji Ti za to, že se mnou trpělivě snášíš vše, co jsme museli podstupovat.

Děkuji Ti za veškerou podporu, kterou mi po celou dobu dáváš, nejen ve chvílích, kdy byly naše pokusy neúspěšné.

Děkuji Ti za objetí a rameno, které mi nastavíš, když potřebuji utěšit.

Děkuji!

S nadšením pomáhám budoucím rodičům „zkumavek“ na cestě za vytouženým miminkem. Nabízím nelékařský pohled ženy, která si sama touto náročnou cestou umělého oplodnění prošla a hodně se naučila. Díky svým zkušenostem nyní ukazuji ostatním, jak tuto cestu co nejlépe zvládnout a radím, jak snahu lékařu podpořit i vlastní iniciativou.

Můj příběh si přečtěte zde>>

Jsem autorkou e-booku Umělé oplodnění aneb 7 zásad, jak celý proces co nejlépe zvládnout, Klidná mysl ve 3 krocích a 4 klíčové otázky k umělému oplodnění.