Zamyšlení o konzervách

aneb proč se někdy bráníme novým věcem?

Při přečtení nadpisu si možná vybavíte táboření a to, jak si k večeři otevíráte nějakou tu konzervu vepřového masa ve vlastní šťávě nebo třeba jen vypeckované olivy na zahradní párty s vašimi přáteli.

konzervativnimysleni

To ale není to, o čem bych chtěla dnes psát. Nemám na mysli tyto dobroty, na které možná pomýšlí váš jazýček, ale konzervy z pohledu určitého stereotypu, neschopnosti, možná neochoty měnit ustálené názory, zaběhlé zvyklosti…jak se říká, jsme holt v určitých ohledech „konzervy“.

V poslední době se ve svém okolí velmi často setkávám s tím, že hodně párů nemůže počít miminko přirozenou cestou a jsou posláni pro pomoc do Centra asistované reprodukce. Nechci nyní polemyzovat nad tím, kolik z nich to opravdu potřebuje a v kolika případech by stačilo jen přírodě trochu pomoci jinou cestou…to možná jindy a v jiném článku. Mám teď ale v hlavě právě ty páry, které opravdu pomoc lékařů potřebují…někoho, jako jsme my.

No a s čím se také často setkávám, jsou tvrzení ve smyslu jako…

„Když příroda nechce, měli byste ji respektovat!

„To, že miminko nepřichází, má asi nějaký důvod.“ …nebo „ Umělé oplodnění je proti přírodě a jejímu přirozenému běhu. “ Hm, zajímavá tvrzení…jak tedy vypadá náš život v dnešní době?

Když půjdeme prstem na mapě kousek dál, i v dnešní době najdeme na světě místa, kde lidé stále žijí v absolutním souladu s přírodou, kde musí využívat své mimořádně vyvinuté smysly a dary přírody k tomu, aby mohli žít a přežít. Nepomáhají jim žádné výdobytky moderní doby.

Tak jako například kmeny, o kterých píše americká spisovatelka Marlo Morganová ve své knize Poselství od protinožců.

Tito lidé ke komunikaci na dálku nepotřebují telefon ani fax ani email, ale používají svou telepatii a své smysly.

Když se poraní nebo onemocní, nepotřebují lékaře, nemocnici, léky nebo operace, ale pomohou si sami svou znalostí přírody, svého těla, svou silou vůle se uzdravit,…

Jídlo nenakupují v obchodech nebo na trhu, ale sami si je uloví, vypěstují, připraví…a sní jen tolik, kolik potřebují…a to, co potřebují pro to, aby přežili…

Nebydlí ve velkých domech, bytech, ale střídmých malých příbytcích.

A ano v souladu s přírodou se i rozmnožují….a jde jim to vcelku dobře, nepotřebují žádná Centra asistované reprodukce ani jiné další možnosti, jak početí pomoci.

Když se ale vrátím prsem po mapě do našeho „civilizovaného vyspělého světa“, vše je rázem jiné. Máme nádherné byty a domy, moderně vybavené; používáme smart telefony, tablety, notebooky, navigace; jezdíme bezpečnými auty; kupujeme si vitamíny nebo „doplňky zdraví“, abychom byli štíhlí, detoxikovali se nebo měli energii; necháváme si implantovat zuby, vlasy, prsa….je toho mraky, co bych tu mohla teď vyjmenovat…

Když půjdu ještě do extrému,

proč stavíme přehrady a regulujeme toky proti záplavám a bráníme se tomu, aby řeka při povodních smetla vesnice, napáchala škody na majektu i životech?

proč vymýšlíme stále důmyslnější bezpečnostní opatření v autech, aby se snížilo riziko poranění při nehodě a nenecháme to na přírodě, ať určí, kdo přežije a kdo ne?

proč, když se zraníme, onemocníme, jdeme k lékaři, aby nás ošetřil, předepsal antibiotika, abychom se uzdravili?

„Proč,  když nám vypoví službu nějaký orgán v těle, jdeme na transplantaci, abychom mohli žít dál?

Možná to zní drsně…

Ano, nechceme, aby povodeň napáchala škody, zejména ne na životech. Ano nechceme, aby lidé umírali při nehodách, nemocech. Nechceme to a ani to nemusíme akceptovat, protože dnešní moderní doba nám poskytuje způsoby, jak tyto věci řešit, jak se jich vyvarovat.

Ano, využíváme výdobytky moderní doby ve všech možných oblastech. Těžíme z toho, že máme k dispozici moderní technologie a věda jde ku předu úplně mílovými kroky!

A tak spolu s jinými objevy bylo vynalezeno i umělé oplodnění. Možná jediná naděje mít vlastní vytoužené dítě pro páry, jako jsme například my.

Proč je tedy právě umělé oplodnění proti přírodě?

S nadšením pomáhám budoucím rodičům „zkumavek“ na cestě za vytouženým miminkem. Nabízím nelékařský pohled ženy, která si sama touto náročnou cestou umělého oplodnění prošla a hodně se naučila. Díky svým zkušenostem nyní ukazuji ostatním, jak tuto cestu co nejlépe zvládnout a radím, jak snahu lékařu podpořit i vlastní iniciativou.

Můj příběh si přečtěte zde>>

Jsem autorkou e-booku Umělé oplodnění aneb 7 zásad, jak celý proces co nejlépe zvládnout, Klidná mysl ve 3 krocích a 4 klíčové otázky k umělému oplodnění.