Po IVF a stále bezdětná

Je potřeba nějak podpořit úspěch IVF?

Když nám doktor sdělil, že mít děti přirozenou cestou nebudu, totálně jsem zamrzla. Stala se ze mě něco jako stádová ovce, která sklopila hlavu a „ano, pane doktore, podstoupíme IVF, protože je to jediná možnost; ano pane doktore, vybereme ty a ty metody; ano, pane doktore, nic jiného se dělat nedá;…nevím proč, ale totální blackout. Minimum otázek, minimum aktivity z mojí strany, jestli můžu přeci jen nějak pomoct, něco pro sebe udělat…prostě nic…

Nevím, jestli to taky tak máte, ale myslím, že lidi reagují dvěma způsoby – jako já – pasivně anebo je to naopak absolutně nakopne, že se neuvěřitelně zmobilizují a začnou pátrat, hledat, prostě zjišťovat, co můžou udělat proto, aby to šlo…tahle možnost je mnohem lepší než ta moje, to souhlasím….

Když jsem se nějak popasovala s touhle informací, nějak ji vstřebala, začala jsem si říkat, že to vlastně není tak zlé…doktoři mi pomůžou a budu mít konečně vytoužené miminko. Začala jsem se na to vše těšit…

Podstoupili jsme hormonální stimulaci, měli 5 krásných embryjek, 3 šli do ledu 😊 a 2 jsem si šťastná odnesla v sobě domů a s očekáváním se těšila, co bude dál. A pokračovalo to fakt skvěle…na testu se objevily dvě // a já byla konečně těhotná. Jupíííí. Ale to byla poslední dobrá zpráva tohoto příběhu.

Vnitřně jsem cítila, že něco není v pořádku a taky to tak bylo. Těhotenství skončilo stejně rychle jako začalo, zamlklým potratem.

Ta bolest. To nepochopení. Ty otázky. Ten vztek. Ten smutek. Ta závist těm, co byly těhotné. Směs těch nejhorších pocitů, který jsem ani neznala, mě mučila dlouhé dny. Jak to, že to skončilo? Jak to že, nedržím v ruce své vytoužené miminko? Vždyť jsem přeci byla na IVF!

vystresovaná žena se spoustou otázek

Moje největší ponaučení toho všeho bylo, že

IVF není záruka toho, že budete těhotná a donosíte zdravé miminko!

Často slýchávám stejný názor, jaký jsem přijala já na začátku naší IVF cesty. A to, že když jdu na IVF, koupím si možná nějaké vitamíny, ale nic dalšího vlastně není třeba…Vše zařídí lékaři.

Až zpětně ze své další vlastní zkušenosti vím, že to tak není. IVF je velká pomoc s otěhotněním. To ano. Ale je to jen jeden malý krok na dlouhé a krkolomné cestě k vytouženému miminku, na které čeká každý den spousty nástrah. Žádná záruka pokračujícího těhotenství, porodu a vytouženého zdravého miminka v náručí.

Doktoři vám sice pomohou s oplodněním, vloží embryjko, případně otestují geneticky, ale pak vše stejně závisí nejen na přírodě, jestli nechá nový život pokračovat nebo ne, ale hlavně na vás, jak jste na těhotenství připravené a jak vy samy pomůžete úspěchu….

A VEŘTE, ŽE VY SAMY MŮŽETE POMOCT HODNĚ! A doktoři budou říkat, že nejde dělat nic jiného, než co dělají oni, maximálně vám doporučí nějaké vitamíny, ti osvícenější pak i nějaké cvičení, ale většinou nic…

Ale to není pravda!….protože jde udělat spousty věcí, jak úspěchu pomoct.

Jen je důležité nezamrznout jako já, ale schopit se a naplánovat si, jak a čím vytouženému miminku v náručí můžete pomoct.

Pokud nevíte, kde začít, napište mi, pustíme se do toho společně 😊

S nadšením pomáhám budoucím rodičům „zkumavek“ na cestě za vytouženým miminkem. Nabízím nelékařský pohled ženy, která si sama touto náročnou cestou umělého oplodnění prošla a hodně se naučila. Díky svým zkušenostem nyní ukazuji ostatním, jak tuto cestu co nejlépe zvládnout a radím, jak snahu lékařu podpořit i vlastní iniciativou.

Můj příběh si přečtěte zde>>

Jsem autorkou e-booku Umělé oplodnění aneb 7 zásad, jak celý proces co nejlépe zvládnout, Klidná mysl ve 3 krocích a 4 klíčové otázky k umělému oplodnění.

Napsat komentář