Se Zuzkou Stejskalovou jsem se seznámila před lety, kdy jsme se s manželem rozhodli vyhledat odbornou psychoterapeutickou pomoc.
Já osobně jsem se potřebovala vyrovnat z různými pocity, obavami, strachy…spojenými s tím, že se nám nedaří otěhotnět. A tohle setkání mi změnilo život!
Zuzka je milý, empatický človíček a zároveň opravdový profík, proto jsem nadšená, že se s vámi můžu podělit o zajímavý rozhovor, který jsme pro vás spolu připravily. Hurá do toho – 9 otázek na Zuzku Stejskalovou!
Vyhledat psychoterapeutickou pomoc totiž není slabost!
1. Zuzko, mohla bys představit, čím se zabýváš?
Zabývám se poradenstvím a psychoterapeutickou péči o ženy, muže, nebo páry, kterým se nedaří počít miminko. Věnuji se jak těm, které prochází léčbou v centru asistované reprodukce, tak i těm, které ještě k tomuto kroku nedošli a zatím to zkouší přirozeně.
2. Proč a v jaké fázi léčby je dobré navštívit terapeuta?
Jsou lidé, kteří terapeuta vyhledají hned, když se dostanou do CAR (pozn. Centrum asistované reprodukce) a spolupráci s ním vnímají jako součást léčebného procesu, která bude přispívat k dobrému výsledku léčby. Těch je ale naprosté minimum.
Terapeuta spíše vyhledávají klientky, které již zažily jeden či více neúspěchů otěhotnět a jejich víra v dobrý výsledek klesá. Za sebe mohu říct, že je vždy lepší terapeuta vyhledat dříve, než se žena začne cítit opravdu zoufale. Pak se většinou i výsledky terapie projeví rychleji a celý proces bývá snažší.
3. Jak sezení probíhá, jak dlouho trvá, kolikrát celkem?
Sezení trvá obvykle 75 minut, v případě páru hodinu a půl. Nemám žádný univerzální návod, který bych lidem předala. Každý má svůj jedinečný životní příběh, svou povahu, hodnoty. Co pomáhá jednomu, druhému nemusí. S každým klientem tedy hledáme cestu ke zvládnutí jeho trápení individuálně.
Kolik sezení to nakonec bude, je rovněž různé. Pokud někdo přichází pouze z důvodu zorientování se v dané situaci, získání informací, nebo se třeba potřebuje rozhodnout v určité fázi léčby o dalších postupech, může to být i jen jednorázové setkání. V případě terapie je třeba počítat s tím, že pár sezení si společná práce vyžádá.
4. Jak se pozná, že terapie pomáhá? A jaký vliv má na výsledky léčby?
Pokud se páru nedaří otěhotnět, bývá to veliký stres. Pokud se situace vleče delší dobu, má to obvykle dopad na celý život partnerů. Samozřejmě, že každý je jiný, a tak nechci zjednodušovat a zevšeobecňovat, ale snad lze alespoň shrnout ty nejčastější problémy, se kterými se lidé potýkají.
Jedná se o pocity vlastního selhání, výčitky, co kdy měla žena udělat a co ne, strach z budoucnosti, zda ji neopustí partner, trápí se, co budou dělat, pakliže zůstanou bezdětné, jaký bude smysl jejich života, často se začnou vyhýbat kamarádkám, které otěhotněly, izolují se od lidí, omezují činností, které dříve měly rády. Často slyším, že samy sebe nepoznávají, protože dříve byly veselé, aktivní, se vším si poradily. 
Pokud se terapie daří, klient se postupně navrací ke svému původnímu životu, v určitých věcech je naopak schopen ho výrazně změnit. Touha otěhotnět samozřejmě nezmizí, ale nepřekrývá vše ostatní a rovněž negativní emoce je klient schopen lépe zvládat a pracovat s nimi.
Vliv terapie na výsledek léčby nelze nijak matematicky vyjádřit. Je všeobecně známé, že dobrá psychická pohoda má pozitivní vliv na lidské zdraví.
Jednoduše si myslím, že terapie přispívá svým dílem k dobrému výsledku. Člověk se v terapii pozná, naučí se se sebou lépe pracovat, zvládat nejrůznější krizové momenty, ale také pozná své silné stránky, dovednosti, hodnoty, a to se přeci hodí i do dalšího života po skončení léčby v CAR.
5. Když se budeme teď bavit o IVF, je něco typického, co prožívají během procesu ženy, jejich partneři, nebo oba společně, a s čím by jim právě sezení mohlo pomoci?
Teď budu opět velmi zevšeobecňovat a zjednodušovat, čili určitě to neplatí pro všechny, ale ženy mají vesměs více tendenci propadat strachu a beznaději, že léčba nebude úspěšná. Obzvlášť, pokud již mají nějaký neúspěch za sebou.
Muži jsou spíš racionální, drží se faktů a dokud je nějaká cesta, po které se dá jít, věří v dobrý výsledek. Také se nemají potřebu o tomto tématu moc bavit, což bývá často problém.
Ženy totiž naopak potřebují sdílet své pocity. Jenže pozor, ony chtějí většinou opravdu jen sdílet, nechtějí od muže slyšet nějaká řešení, rady. Chtějí si o tom jen povídat. To bývá pro muže většinou těžko snesitelné, protože to považuje za utápění se v problému.
Takže se snažím párům vysvětlit, co kdo potřebuje a pokud na to slyší a pochopí potřeby toho druhého a jeho pohled na situaci, dost to pomůže eliminovat zbytečná nedorozumění. Situaci velmi pomáhá, když mají partneři dobrý vztah a oba cítí, že jsou na stejné lodi a jsou na to dva.
6. Jsou nějaké obecně platné tipy, jak dobu čekání na miminko přežít?
Ženy často slyší od svých maminek a kamarádek něco ve smyslu „nemysli na to a ono se to povede…!“ To je věta, která nejednu ženu rozplakala nebo naštvala. Ony to ty kamarádky nemyslí špatně, ale pokud nemají vlastní zkušenost, nedokážou pochopit, že to dost dobře nejde, aby žena, která chodí neustále po vyšetřeních, aplikuje si léky, absolvuje odběry a transfery, na to celé „nemyslela“.
Vůbec tedy na toto téma nemyslet podle mě nejde, ale jde se naučit nepodlehnout strachu, zoufalství a beznaději, tedy jde na „to“ myslet nesebedestruktivním způsobem. Velmi důležité je neizolovat se od přátel, a i když je to mnohdy obtížné a chybí nálada, věnovat se dál svým koníčkům.
Může pomoci začít se věnovat něčemu zcela novému, začít se učit nový sport, jazyk apod. Zkrátka využít čas čekání na miminko nějak užitečně. Také udržovat aktivní partnerský život, chodit společně ven, do kina, na výlety, setkávat se s přáteli, kamarádkami.
Sice je zpočátku těžké na to takto nahlížet, ale období čekání na miminko může být významným obdobím vlastního sebepoznání, vnitřního posunu a vývoje. Občas mi ženy po delším čase říkají, že kdyby bývaly neprošly tím, čím prošly, nebyly by takové maminky, ženy, partnerky, jako díky tomuto procesu nakonec jsou a jsou za to rády.
7. Nastavit psychiku je jeden z nejdůležitějších kroků nejen v IVF cyklu. Vidíš ty osobně ještě nějaké další cesty, jak úspěchu pomoct?
Zásadní je mít dobrého lékaře, kterému důvěřujete. To je zkrátka základní kámen. Ovšem v rámci léčby je nutné zůstat aktivní a sami se na jejím průběhu podílet. Neodevzdat se tedy pasivně jen do rukou CARu, ale i v rámci vlastní iniciativy léčbu podporovat.
Určitě je dobré přemýšlet o životosprávě a stravování (zajímavé pohledy nabízí tradiční čínská medicína, nebo indická ajurvéda), péči o psychiku i fyzično. Skvělé účinky pozorujeme například u hormonální jógy. Jóga je úžasná svým komplexním vlivem na organismus, kterého zbavuje napětí a stresu a podporuje zdravý chod hormonálního systému.
To jsou jen některé možnosti, jak léčbu aktivně podporovat a získávat tím postoj aktivního účastníka, a ne pasivního jedince, který přenechá své tělo lékařům, aby vše zařídili.
8. Dostáváš zpětnou vazbu od svých klientů, že sezení bylo úspěšné, že jim pomohlo?
Ano a je to vždy moc hezké. Když mi po čase přijde oznámení s fotkou miminka a šťastných rodičů, moc mě to potěší. Nebo když mi někdo napíše, že konečně sebral odvahu a dal výpověď v práci, kde byl nešťastný, nebo jiným způsobem změnil život, ve kterém se trápil, je to vždy moc fajn.
9. Když bychom měly shrnout ty nejdůležitější věci, jaká jsou tvá klíčová doporučení pro pár absolvující IVF proces?
Vzájemná partnerská podpora, ohleduplnost, laskavost. Být na „to“ spolu. Dále pak neizolovat se. Mít své zájmy, přátele, radosti. Nerezignovat na život okolo, být aktivní. A pokud někdo začne cítit, že situaci nezvládá, včas vyhledat terapeutickou podporu.
Zuzko, moc děkuji za Tvůj čas a Tvá slova. A ze srdce přeji hodně spokojených párů, kterým se díky Tobě splní sen a dočkají se třeba vytouženého miminka. Děkuji!
Mgr. Zuzana Stejskalová se věnuje poradenství a terapeutické práci v oblasti poruch plodnosti. Spolupracuje s centrem asistované reprodukce Gennet, kde pomáhá ženám, mužům i párům zvládnout cestu za dítětem v procesu léčby.
Více o Zuzce se můžete dozvědět na www.zuzanastejskalova.cz
S nadšením pomáhám budoucím rodičům „zkumavek“ na cestě za vytouženým miminkem. Nabízím nelékařský pohled ženy, která si sama touto náročnou cestou umělého oplodnění prošla a hodně se naučila. Díky svým zkušenostem nyní ukazuji ostatním, jak tuto cestu co nejlépe zvládnout a radím, jak snahu lékařu podpořit i vlastní iniciativou.
Jsem autorkou e-booku Umělé oplodnění aneb 7 zásad, jak celý proces co nejlépe zvládnout, Klidná mysl ve 3 krocích a 4 klíčové otázky k umělému oplodnění.